Kristína: Moje tři měsíce v Kolumbii

Je tomu rok, co jsem kontaktovala tým Fotbalu pro rozvoj s tím, že bych se chtěla zapojit do jejich projektu. A stalo se tak. Před třemi měsíci skončila kampaň Fotbalu pro rozvoj a hned poté jsem cestovala do Kolumbie, přímo do organizace Tiempo de Juego, ze které k nám přišli dva kolumbijští účastníci letošní kampaně (Brayan a Maleja).

Zde se mi začal naplňovat jeden z mých snů – být v Latinské Americe – být v Kolumbii - a být součástí Tiempo de Juego! Tato organizace vznikla už před 12 lety na místě nazývaném Cazuca, kde momentálně bydlím i pracuji. Využívá sport a umění k práci s dětmi a mládeží (nicméně účastníky můžou být i rodiče) a snaží se plnit jejich sny.

Do sportovních a hudebních aktivit Tiempo de Juego vkládá i něco více, než je jen hra a technické znalosti. Snaží se rozvíjet i psychosociální dovednosti prostřednictvím tzv. Life skills (životní dovednosti). Všemi aktivitami přispívají k osobnímu růstu každého jednotlivce a ti, co do toho dají více energie, se (jako vždy) posunou dál a získají příležitosti, které by sami v ulici jen těžko hledali.

A co tady dělám já? Uf, je toho hodně a stále se to proměňuje či přidává, podle toho, jaká akce je před námi – a je jich opravdu nemálo! Pravidelně ale mívám hodiny angličtiny pro děti, účastním se některých sportovních aktivit – fotbal! - nebo i dokonce hudebních workshopů pro děti (“dokonce” z toho důvodu, že hudební nadání se mi vyhýbá obloukem…). Někdy také učím zájemce češtinu – dětem… ne počkat, všem! připadá hodně zajímavá nebo i vtipná, no a o to víc se chtějí něco naučit.

Slyšela jsem tu mnoho příběhů od spousty lidí…a každý jeden z nich je hodně silný. Život tady je naprosto odlišný od toho, co známe v ČR. I když se zdá, že u nás je to fakt špatné (nemluvím jen o politice, ale především o sociálních problematikách), tak je to doopravdy nic v porovnání s tím, jak bychom mohli žít. Mám teď pocit, že by si každý z nás měl stokrát více vážit toho, co máme – od dopravy (u nás je to luxus!), přes vzdělání a zdravotnictví (neplatíme za to deseti/statisíce!) až po bezpečnost (telefonovat v ulici není samozřejmost!).

Opravdu se mi tu líbí, jak v Tiempo de Juego, tak v Kolumbii. Vůbec mi nevadí, že můj zdejší život je mnohem skromnější a z různých úhlů pohledu i složitější (počínaje dopravou) než v ČR. Naopak je to něco, co mě neuvěřitelně naplňuje a obohacuje. Věřím, že je to obrovský dar, že jsem se z Fotbalu pro rozvoj dostala až sem, kde také využíváme fotbal pro rozvoj.