Tváře ligy: koordinátor Petr
Ahoj Petře, mohl by ses nám stručně představit?
Ahoj, pocházím z Předmostí u Přerova a čtvrtou sezónou podnikám v oblasti analýz dat ve sportu. Sport je mou životní vášní a baví mě zjišťovat detaily hry v hokeji a florbale, dozvídat se nové poznatky, vzdělávat se a potkávat lidi.
S Fotbalem pro rozvoj jsi přišel do styku poprvé v roce 2016 jako ambasador pro měsíční tour po republice. Mohl bys trochu vysvětlit, co vlastně takové ambasadorství obnáší. Co ti tahle zkušenost dala?
Od té zkušenosti vždy říkám, že je to pro jednotlivce taková reality show. Jste spojeni s jednou skupinou lidí celý měsíc, každý den i minutu. Záleží, jak to člověk pojme, jaké má očekávání. Já si tour obrovsky užil. Řadím to mezi své největší zážitky života. Zkusil jsem si věci, co nikdy ne. Učil jsem se spoustě věcí, třeba vystupovat na veřejnosti, komunikovat, pracovat s empatií, respektem nebo si zkusit být lídrem. Zároveň potkáte paletu zajímavých lidí, to je krásné. K tomu cestujete, někdy jste unavení a ještě je třeba zvládnout něco udělat. Ale to je sám život ne? Nejlepší věci nejsou zadarmo.
Měsíční tour tvoje zkušenost ale neskončila. Rozhodli jste se, společně se dvěma dalšími bývalými ambasadorkami, založit Ligu férového fotbalu i ve vašem regionu, v Olomouckém kraji. Jak tenhle nápad vznikl?
Ano, ještě to spojím s jednou osobní linkou. Tour a myšlenka fair-play fotbalu se mnou hodně zarezonovala. Sám hraju sport celý život a na hodnotách jako čest, odvaha, vzájemné pochopení se, týmová práce nebo fair-play, které jsou někdy ve sportu upozaděny, mi záleží a vždy jsem hledal způsoby, jak je v kolektivu udržet. Důkazem budiž to, že v roce 2015 jsem pravidelně pořádal v Přerově letní akce s názvem “Pojď hrát ven!”, kdy jsme dostávali děti ven ke společnému sportování. Tour mi pak poskytla reálné nástroje, jak vkládat do podobné akce zmíněné, ale i další hodnoty. Za to budu vždy vděčný, speciálně Štěpánovi, který myšlenkou žije a živí ji. V roce 2017 jsem se pak dostal do Keni na stáž týkající se férového fotbalu a výstupem stáže měl být projekt. K tomu jsem navíc o rok později přičichl k práci Fotbalu pro Rozvoj při zakládání lig po České republice a nebylo tak na co čekat.
Vše se přirozeně propojilo a v roce 2018 jsem oslovoval organizace z okolí, potenciální týmy do ligy. Uspořádal jsem první malý turnaj, kde jsem pozval lidi spjaté s Fotbalem pro Rozvoj z okolí, bývalé ambasadory. Mezi nimi byla i Lenka a Danča. A protože mě baví posouvat nové nápady, ale někdy skončím na půli cesty, přišel elán obou holek, které se zasadily o to, že myšlenka ligy u nás na Hané nebude jen poletovat ve vzduchu, ale že se stane skutečností. Holky udělaly spoustu práce a díky tomu se nám povedlo vytvořit startovní rošt týmů. A teď už hrajeme.
Zkušební “nultý” ročník ligy byl spuštěn ve zkrácené sezoně na jaře 2019. Jak těžké bylo budovat Ligu úplně od začátku?
Liga u nás začala až v roce 2019, první turnaj jsme měli v dubnu. Kdybych na to byl sám, tak by se turnaj na jaře neodehrál. Díky Lence a Danči a podpoře od Fotbalu pro Rozvoj se nám to povedlo. V zimě jsme se účastnili schůzky vedoucích projektu a regionálních lig, kde jsme kromě inspirace dostali zelenou a základní podporu pro start. Podpora Fotbalu pro Rozvoj zvedá výrazně kvalitu našich akcí. Děti bojují o ceny, vidí, že za nimi dojedou profesionálové z druhého konce republiky nebo ze zahraničí. Myslím, že si toho děti váží a těší se na další akci, ale to je spíš otázka na ně nebo na jejich vedoucí či sociální pracovníky.
Jaké jsou zatím vaše největší výzvy při koordinování Ligy?
Musím zaklepat, že jsme odstartovali ve slušném standardu. Sám jsem viděl rozjezdy v jiných regionech a nám se dost výzev zatím daří plnit. To hlavní je, že jsme tři a všem nám jde o to, aby se akce povedly. Za mě je teď výzvou mít ke každému týmu trenéra a z naší strany lepší vysvětlení role samotným trenérům. Jinak jsou to menší výzvy vyplývající ze hry, od hráčů. Někdo chce hrát více, někoho nebaví prohrávat, někdo nemá v týmu holku. Ale bez toho by nebyl naplňován smysl naší ligy, takže tyhle výzvy vítáme. A určitě je třeba řešit okolnosti kolem organizace jako rezervace hřišť, shánění věcí, ale nic co bychom ve třech nezvládli.
Jaké jsou vaše vztahy s místními neziskovými organizacemi a sociálními pracovníky v regionu? Je těžké najít nadšence pro Ligu?
Částečně jsem odpověděl už v přechozí otázce. Práci s trenéry se budeme muset trošku věnovat, ale máme několik dobrých příkladů. Na ligu děti doprovází pracovníci, kteří přicházejí na chuť naší společné myšlence nebo se jim líbí už od začátku. V ideálním stavu nejsme, ale zájem rozhodně vidíme a to je strašně důležité.
Jaké týmy vlastně v Lize momentálně hrají? Chtěli byste, aby týmů přibývalo?
Máme dva týmy z Přerova, které tvoří děti z romské lokality na Kojetínské, kde se pohybuje Člověk v tísni - Paříž a Juventus. Potom tým tvořený dětmi z Armády spásy v Přerově - Tajná šestka. Organizace Podané ruce má nízkoprahové kluby v Prostějově a Olomouci, které utvořily celkem čtyři týmy - AC Roma Prostějov, FC Liverpool, AS Roma Olomouc a Oreo. Na turnaji v květnu to tak bylo sedm týmů. Já bych si dokázal představit ustálení na osmi týmech, které by soupeřily ve dvou skupinách s možností postupu a sestupu. Žádný daný plán ale není. Necháváme to plynout, liga není zatím uzavřená a vzájemný dialog nás organizátorů a týmů bude vše směřovat dál.
A na závěr, jaké jsou vaše cíle a plány s Ligou do budoucna?
Cílem je vyslat tým, který si užije národní finálový turnaj a bude Hanou dobře reprezentovat. Cílem je dávat prostor všem aktům v rámci ligy posilující hodnoty, o které nám v lize jde. Cílem je vyslat reprezentanty kraje na zahraniční turnaj. Cílem je udržet ligu, která nás všechny bude bavit a zároveň udržet její smysl. Cílem je zažít pozitivní příběh, který se z ligového hřiště přesune do reálného života. Cílem je se učit z toho, co se nepodaří, třeba z negativních příběhů.
