Tváře Ligy: Hráčka Monika

Monika, Monča, Momo, tak ji všichni říkají. Je temperamentní, malá, rychlá, divoká. Fotbal je její život již od dětství. Hrála v Baníku i ve Vítkovicích. K Fotbalu3 se dostala jako dobrovolník v Integračním klubu Brána v Ostravě. V tomto klubu se také podílí na tvorbě hry s hendikepovanými vozíčkáři. Jak sama říká, i nemožné se zde stává možným. Trénuje také kluky otevřeného klubu Bavidlo. A ona sama říká: „F3“ mi otevřel nový obzor, nové zkušenosti a snad jednou bude mou náplni práce.“

Ahoj, mohla by ses nám stručně představit?
Jsem Monča Bizonová z Ostravy „Momo“, tak mi všichni říkají. Jsem velkou fotbalovou fanynkou, hraju už od dětství, v Baníku i Vítkovicích. Působím jako dobrovolník v Integračním klubu Brána a trénuju taky kluky otevřeného klubu Bavidlo.

Jak ses dostala k Fotbalu pro rozvoj a Lize férového fotbalu?
Před rokem, kdy v Ostravě byla kampaň s fotbalem pro rozvoj, bylo mi nabídnuto, abych se šla podívat, jak se takový fotbal hraje. No a tak jednoduše začalo celé dobrodružství s F3.

V integračním klubu Brána v Ostravě se podílíš na tvorbě hry s handikapovanými vozíčkáři, jaké to je?
Je to úplně jiná hra, jiné zkušenosti, nikdy jsem nevěřila v to, že by to takhle „jinak“ mohlo jít. Baví mě jejich zápal do hry, jejich nadšení, snaha bojovat a ta jejích radost ze hry. Pořád se budu opakovat, ale zde se opravdu nemožné stává možným.“

Jak podle tebe může pomoci Fotbal 3 tobě i ostatním? Co ses díky zapojení do programu FPR naučila?
Fotbal 3 mi otevřel nový obzor, nové zkušenosti a snad jednou bude i mou náplní práce. A co jsem se díky F3 naučila? Pokoru, trpělivost, která mi často chybí, ale také vědomí, že fotbal není jenom hra o vítězství.

V květnu jsi se účastnila velkého turnaje Global Goals World Cup v Praze na Václavském náměstí jako členky týmu Fotbalu pro rozvoj. Akce se konala na podporu Cílů udržitelného rozvoje OSN a účastnily se jí i týmy velkých celosvětově známých firem. Jaká to pro tebe byla zkušenost?
Atmosféra, byla skvělá, je fajn si jen tak zakopat na Václaváku. Myšlenka celého turnaje je velmi povedená. Nicméně bodovaní a hodnocení mě překvapilo.

Jak si představuješ sama sebe za dva, tři roky? Myslíš, že práce pro FPR ti pomůže při získání zaměstnání? Které vlastnosti jsou podle tebe důležité pro fotbal, i pro získání zaměstnání?
F3 mě zaujal na tolik, že by mě bavilo ho šířit dál. Ráda bych ho šířila ve školách. Vzhledem k tomu, že trénuji i kluky otevřeného klubu, za ten rok vidím, že to není jenom fotbal, ale také prostředek jak se naučit žít fér. Upřímně? Je to často velký boj.

Proč si myslíš, že je fotbal dobrý k prostředku k osobnímu rozvoji?
Nikdy bych za fotbalem nehledala více jak samotnou hru, a najednou jsem pochopila, že fotbal není jen hra, ale i kamarádství, férovost, spousty skvělých lidí, kteří mi vždy byli oporou. Pro mě osobně snad jednou práce, která by mě nesmírně bavila.

Měla bys nějakou radu/tip pro další trenéry, kteří chtějí zlepšovat osobnostní rozvoj účastníků programu (FPR)?
Na to, abych radila, jsem asi ve fotbale ještě krátce. Jediné, co mě závěrem napadá…nikdy jsem nelitovala, že jsem kopla do míče férového fotbalu.