Isabella: Navždy v srdci!
Brazilka Isabella strávila v České republice a s Fotbalem pro rozvoj pět týdnů. Vzpomínky na tento čas už zůstanou navždy v jejím srdci.
“Neumím česky,” to byla jedna z mých prvních myšlenek, když jsem přijela do České republiky. Měla jsem trochu strach, že mi nebude nikdo rozumět. Druhý den v Praze a už jsem se účastnila fotbalového zápasu. A hlavně jsem rozuměla! Rozuměla jsem tomu, co lidé kolem mě říkají, jaký tým podporují, a to mluvili česky! Tehdy jsem si uvědomila, že všichni okolo mluví jedním a tím stejným jazykem, tím fotbalovým.
Na velké akci v Českém Dubu se moje „fotbalština“ ještě vylepšila. Bylo skvělé být součástí organizace, kterou jsem předtím neznala. Různě staří hráIči, s rozdílnými zkušenostmi a různými problémy, všichni tvořili jeden celek. Dokonce i tělesné postižení některých se ukázalo být jen drobností.
Jedna situace mě hodně zaujala, a to když jsem byla mediátorkou zápasu a jeden z týmů si neudělil fair-play body, protože hráči měli mezi sebou nějaká nedorozumění. Ohromilo mě to, nečekala jsem, že tak mladí hráči budou schopni takové sebereflexe.
Během mých pěti týdnů v České republice jsem zažila realitu, která byla tak vzdálená od toho, co jsem zažívala v Brazílii. To je stále se rozvíjející země se spoustou chudoby a sociálních problémů, jak se může vůbec porovnávat s nějakou evropskou zemí? Ale i tady jsem viděla ty samé úsměvy hráčů při zápasech, vyslechla jsem podobné příběhy o rodinách a problémech, jaké zažívají mladí lidé bez ohledu na jejich národnost. Stejně tak jsem viděla touhu a nadšení dozvědět se víc a pracovat na sobě, stejně jako to vidím v Brazílii při práci s fotbalem3.
Zahřálo mě u srdce, že dělám něco, čím zlepšuju životy ostatních lidí, i když to není vůbec jednoduché. A budu navždy vděčná Fotbalu pro rozvoj a mé organizaci Formação, že můžu reprezentovat někoho, kdo se snaží věci zlepšovat na jižní straně zeměkoule. To, co jsem zažila v Praze, Ostravě, Plzni, Olomouci, Ústí, Českém Dubu už se mnou zůstane navždy. A doufám, že se brzy vrátím!
DĚKUJU!