Hrajeme, abychom inspirovali

Ahoj Kristíno, ty ses teď vrátila z Kolumbie, rok si studovala v Bogotě a zároveň si pracovala jako dobrovolník u organizace Tiempo de Juego. My jsme tento rok bohužel nemohli přivítat hosty z Kolumbie tak, jako tomu bylo v předešlých dvou letech. Současná situace stejně tak ovlivnila tvoje plány, protože ses musela zpátky do Čech vrátit o něco dřív, než si původně plánovala. Nicméně i tak si měla možnost žít v Kolumbii a pracovat pro Tiempo de Juego skoro jeden celý rok.

Mohla bys nám trochu přiblížit, proč sis vybrala právě Kolumbii, jaká byla tvoje hlavní motivace?

Poprvé jsem se do Kolumbie rozhodla odjet kvůli stáži v Tiempo de Juego. Znala jsem tuto organizaci díky mému kolumbijskému kamarádovi a také díky mé učitelce z univerzity. Moc se mi líbila propojenost sportu a sociální činnosti, rozvoje! A chtěla jsem se o tom dozvědět víc, zjistit, jak do tam funguje a zažít to osobně. Také jsem chtěla zažít Kolumbii takovou, jaká je – je jiné znát ji z vyprávění od přátel nebo z přednášek a pak tam doopravdy být a stát se součástí některé z komunit. Zároveň se mi otevřely VŠECHNY dveře a nic nestálo v cestě tomuto neskutečnému a krásnému dobrodružství. :)

Jaké pro tebe bylo odstěhovat se tak daleko? Bylo jednoduché se začlenit a co, nebo případně kdo, tomu pomohlo? Musela ses vypořádat s nějakými složitějšími situacemi?

Ze začátku jsem spoléhala na pomoc ze strany Tiempo de Juego a mého známého, především co se týkalo dopravy z letiště a bydlení – opravdu jsem nevěděla do čeho jdu. Jediné, co jsem věděla bylo, že budu chvilku bydlet s rodinou jedné ze zaměstnankyň této organizace a časem si najdu vlastní bydlení. Co se ale nestalo, tak moc jsme si s tou rodinou sedli, že mi nabídli dlouhodobé bydlení u nich. Díky tomu už pak bylo všechno lehké, měla jsem dobré zázemí, věděla jsem, kam je lepší nechodit, jak to v Cazucá funguje (a nefunguje), poznala jsem jejich přátele a rodinu… to samé se mi stalo i v Tiempo de Juego – vřelost a přátelskost zde byla typická pro všechny. Přijde mi až neuvěřitelné, jak jednoduše a bez problémů všechno proběhlo!

Jaké jsou ty největší kulturní rozdíly a naopak podobnosti mezi oběma zeměmi?

No… to je hodně zajímavá otázka. Myslím si, že Kolumbie je naprosto odlišný svět.
Neustále je slyšet hudba – ať už od sousedů či od rodiny, která bydlí o několik bloků dál. Stěžovat si na to by opravdu nemělo smysl. Slaví se zde úplně všechno. Například oslava narozenin u nás často bývá jen slavnostní oběd nebo něco takového. V Kolumbii je to velká sláva, vyzdobí se obývák/kuchyň, zpívá se, sjede se celá rodina… moc ráda vzpomínám na své narozeniny, kdy mi připravili tajnou narozeninovou oslavu a opravdu to se mnou prožívali.

Obrovský rozdíl je také v dopravě, u nás známe přesné časy odjezdů/příjezdů, jaké je zpoždění, kde přesně autobus zastaví… v Bogotě to tak úplně nebylo, vždy jsem prostě přišla na zastávku a čekala… někdy pár minut, jindy půl hodiny… a někdy dokonce i víc, protože všechny autobusy byly přeplněné k prasknutí (i plné pražské ranní metro se v porovnání s tím zdá prázdné!). V neposlední řadě je velký rozdíl v sociálním systému a k přístupu ke vzdělání. Není jednoduché mít možnost studovat hlavně na vysoké škole: pokud chce studovat někdo, kdo nemá hodně peněz, tak má jedinou možnost: zadlužit se a pak to dlouhé roky splácet. Je to škoda, protože téměř každý sní o studiu a chce se dostat někam dál, ale někdy to i přes vypětí všech sil nejde. :(

Na druhou stranu, největší podobností je určitě kouzelná příroda. U nás i tam rostou jiné rostliny, je jiné klima, odlišně vysoké hory… ale na obou místech je to krásné a troufám si říct že až přímo „divokoromantické“.

Během tvého pobytu jsi studovala a zároveň „dobrovolničila“ v Tiempo de Juego, je to tak?
Přesně tak. Nejprve jsem měla stáž jen v Tiempo de Juego a v druhé půlce roku (od ledna) jsem díky naší univerzitě mohla studovat i na Universidad de Externado.

Jaké jsou hlavní aktivity organizace Tiempo de Juego?

Hlavní aktivity by se dali rozdělit do tří skupin plus do jedné speciální. Obecně se rozdělují na ty sportovní (fotbal, basket, atletika, roztleskávačky…), umělecké (malování, hudba, tanec, literatura…) a technické (focení, počítače…). Ta poslední skupina je zaměřená na starší děti a mládež a zaměřuje se na psycho-sociálně-pedagogické aktivity, ve kterých se mladí lidé učí být lídrem, mnoho z nich do budoucna přímo vede některé ze zmíněných aktivit nebo se stává zaměstnancem Tiempo de Juego. V rámci všech aktivit je základem hra, skrze které se účastníci učí více než „jen“ sport či hrát na hudební nástroj. Zároveň se snaží podpořit své účastníky na cestě za dosažením jejich snů, mají to i ve své vizi: „hrajeme, abychom inspirovali komunity k uskutečnění jejich snů“.

Mohla bys prosím popsat svojí roli v Tiempo de Juego?

Ze začátku jsem měla na starost workshopy angličtiny pro děti (cca do 13 let), účastnila jsem se sportovních a hudebních workshopů a tím jsem poznávala, jak Tiempo de Juego pracuje, a chodila jsem na workshopy pro mladé lídry. Později jsem pomáhala s akcemi pro komunitu a širší veřejnost, začala workshop literatury (nakonec jsme tam měli až 30 dětí!) a v rámci této aktivity jsme s kamarádkou/kolegyní zorganizovaly dva výlety do města, první do muzea (Múseo del Oro) a do dětské knihovny jedné univerzity. Také jsem se s naší skupinkou dětí zúčastnila jedné literární soutěže (moc se mi líbilo číst to, co naše děti sepsali a namalovali), ale naneštěstí se všechny tyto výtvory ztratily v zasílací službě, což nám všem bylo moc líto, protože se fakt jednalo o zdařilé výtvory. Během jednoho workshopu se mi také podařilo udělat zážitkovou aktivitu, kdy jsme během dvou hodin cestovali do Česka: ukázala jsem jim fotky přírody, dopravních prostředků, měst pohádek, ročních období… a nechybělo v něm ani promítání české pohádkové klasiky: Krtečka. Nakonec (jelikož to bylo období Velikonoc) jsme malovali velikonoční vajíčka, což pro ně byla snad ta nejoblíbenější aktivita ze všech (v Kolumbii tuto tradici nemají). Jak to tu takhle popisuji, tak se mi po těchto workshopech začalo neskutečně stýskat…!

A dá se říct, co ses během té doby v Kolumbii a Tiempo de Juego naučila?

Uff, to se nedá ani spočítat! Tak třeba to, jak moc důležité a krásné je snít, a že tyto sny se můžou stát realitou – ale je za nimi mnoho úsilí. Prožívat a slavit každou drobnost. Užívat a vážit si studia. Nebát se, ale i přes to být opatrná a dávat si pozor. To, že vždycky můžeme pomoct někomu dalšímu (ať už máme málo či hodně)… ALE ne všem. A určitě jsem se od dětí naučila dětské radosti, lásce, obdivu, srandě, hravosti… myslím, že oni mě toho naučili více, než já je.

Je něco, co by českým dětem a mladým lidem doporučila z toho, co jsi v Kolumbii viděla a zažila?

Určitě bych doporučila, aby se nebáli a vyjeli vstříc takovémuto dobrodružství, ať už do Kolumbie či jinam. Zároveň si myslím, že je hodně důležité vážit si toho, co máme tady v Česku – neříkám, že je tu vše dokonalé, ale ať už si myslíme cokoliv, máme tu obrovské možnosti, ať už se to týká vzdělání, bezpečnosti či zdravotnictví…

V minulosti jsi spolupracovala s Fotbalem pro rozvoj, dá se říct, že obě organizace mají podobný cíl?

Myslím se, že i přes to, že každá organizace funguje jiným způsobem, tak jim oběma jde o to samé: obě chtějí dát mladým lidem šanci dostat se někam dál a učit je skrze hru. Největší podobnost vidím ve fotbalu a ve víře v to, že se skrze něj dá udělat něco víc, něco zlepšit nebo ukázat skrze něj jiný svět.

Zároveň si měla možnost potkat Maleju a Bryana, dva naše mladé lídry, kteří s námi absolvovali kampaň v roce 2018. Jak se jim daří?

Když jsem je viděla naposledy, tak jsem si všimla, že oba se od kampaně dostali o hodně dál, než kde byli předtím. Maleja studuje na vysoké škole a pracuje pro Tiempo de Juego, zatímco Bryan se stal koordinátorem sportovních aktivit na pobočce v Santa Martě (město u Karibského moře). Zároveň moc rádi vzpomínají na to, co tady v Česku za ten měsíc zažili.

A teď, když jsi zpátky, jaké jsou tvé další plány, aktivity, cíle?

Jej, těch je tolik! Ty nejbližší jsou takové, že se v září vrátím zpět do školy a dodělám si magistra z Mezinárodních rozvojových a environmentálních studií tady v Olomouci. Současně budu pokračovat s prací v Člověku v tísni, občas vypomáhat s akcemi Fotbalu pro rozvoj… a do toho se ještě zapojovat do několika dalších (věřím že) smysluplných projektů. Když o tom tak přemýšlím, tak Kolumbie a Tiempo de Juego mi hodně pomohlo k uvědomění si toho, jakou cestou bych chtěla dále jít…